čtvrtek 18. srpna 2016

Kdo hledá, najde aneb nic není nemožné

Šití a navrhování hraček se intenzivně věnuji od roku 2002. Začátky nebyly jednoduché, nebyl  dostupný internet, takže jsem zpočátku tápala hlavně v materiálech a postupech. Mnohé firmy nebyly téměř do nedávna na internetu vůbec k dohledání. Ovšem hned na začátku jsem dostala dobrou lekci. Moji známí, kteří se v oboru pohybovali o pár let déle, mi naprosto otevřeně odmítli předat užitečné kontakty na výrobce metráže. Pamatuji si, že mě to zaskočilo :). Dnes to chápu a proto vkládám tento post. Pro porozumění.

V průběhu posledních zhruba 8 let jsem se dostala do pozice dotazované. Byla jsem maximálně vstřícná a se svými zkušenostmi se ráda podělila.To dnes taky chápu.

Všechny ty kontakty jsem si ale tvrdě vydolovala u počítače nebo objížděním odborných akcí. Vyhledávání informací a sebevzdělávání nejen v oboru jsem obětovala neskutečné množství hodin, které jsem mohla věnovat svému odpočinku nebo spánku, protože tuhle činnost jsem provozovala v nočních až ranních hodinách. Ale strašně mě to bavilo.



Zkoušení a hledání nových cest k práci jsem věnovala ne hodiny nebo dny, ale roky, než jsem vypilovala dobré postupy a našla vyhovující výrobce. Našla svůj styl. Za mou prací je značné množství odboček a omylů a vážím si ji pro to nekonečné ÚSILÍ. Snažila jsem se odvádět dobrou práci, zvládnout precizně řemeslo, získat rozhled v oboru a posouvat se dál.

Před 3 lety se mi radikálně změnil život a já musela začít od naprosté nuly znovu. Sama, bez peněz a se 4 dětmi v náručí. Málem mě to zabilo a s důsledky bojuji dodnes. Znovu jsem do noci seděla u netu a hledala. Po nocích šila. Neměla jsem peníze na aktivity pro děti, přesto jsem první i další vydělané peníze investovala do nákupu kvalitních materiálů, etiket, visaček, balení, aby byl výsledek perfektní. Nic nemám zadarmo. Překvapuje mne, kolil lidí považuje mou energii a skromný úspěch za samozřejmé.

Otázka na závěr zní: Proč bych měla svou mnohaletou, poctivou a usilovnou práci jen tak na požádání předat někomu dalšímu, který vyvíjí snahu pramalou? Navíc v době, kdy na internetu najdete už vše? Kdy je možné navštívit veletrhy u nás či v zahraničí a poznat přímé výrobce tam.

Přijde mi lehce neuctivé ptát se na takové věci. Připadala bych si jako ta obchodnice, která ze mě před lety neodbytně a opakovaně dolovala jeden kontakt se slovy: "Vždyť Vám to nic neudělá". To už nebyla absence respektu, ale drzost.



Omlouvám se, ale už NE. Dnes už znám svou cenu a vážím si času, který jsem práci obětovala. Mohla jsem ho dát přátelům, dětem nebo sobě... Nadále ráda doporučím to, co mne osloví, co by mohlo pomoci druhým, ale těžce vydřené si ponechám sobecky pro sebe.

Nic nejde přeskočit. Ono na té cestě hledání je možné najít i věci nevídané. Tak si, prosím, zkuste každý prošlapat tu svou, nevídanou. Přeji vám ze srdce hodně sil.

18 komentářů:

  1. Moc pěkně napsáno! Milá Marie, hodně sil i Vám!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle pochopí jen ten, kdo si taky sám šlape svoji cestu. Já to chápu naprosto. Taky už know how nerozdávám a držím si ho. Je to vlastně to jediné, co opravdu vlastním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedaří se mi přidat samostatný komentář, tak vkládám takhle.

      Paní Marie, já Vás opravdu obdivuju. Za to, že jste vytrvala a dál se věnujete své tvorbě (i přes natolik nepříjemné okolnosti), že jste dokázala kolikrát jen vlastními silami zrenovovat domek a že působíte i jako super máma svým dětem. Vaši tvorbu mám moc ráda a inspiruje mě Váš přístup k životu. Přeju hodně síly!

      Vymazat
  3. Maruško, souhlasím. Jak málo tohle lidem dochází.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, mně i přijde, že když se druhého ptám, žádám ho o jeho drahocenný čas. Proto víc zvažuji, zda k informaci nemohu dojít jinak.

      Co mi ale opravdu vadí, jsou dotazy, u kterých je evidentní, že dotyčnému se nechce hledat. Třeba se ptá na kontakty autorů, o kterých píšu na hračkářském blogu nebo kde se dají jejich věci koupit. To mi hlava nebere.

      Vymazat
  4. Ano, myslím, že lidi hlavně netuší, co za tím vše je. A to jsem se nehrnula do detailů, stejně by mi to úsilí nebo špatné zážitky nikdo nevěřil:)

    OdpovědětVymazat
  5. Jak vám rozumím.... A děkuji za ta slova. Zdaleka nejsem tam kde vy, ale dost často otvírám podobné e-maily. Držím palce na další cestě . Jitka

    OdpovědětVymazat
  6. Krasne a pravdive napsano. Nekteri se nerozpakuji ;). At se Vam dari zaslouzene. Martina

    OdpovědětVymazat
  7. Marie, máte naprostou pravdu!
    Můj muž je umělěcký zámečník, pasíř a tudíž umí všechno co se týká výroby kordů a všech možných replik chladných zbraní.
    A je to zpátky pár let, kdy jsme byli požádáni, ať se zúčastníme slavností jednoho města... měli jsme k dispozici stánek a v tom stánku mimo jiné, samozřejmě nabídku těchto zbraní. A párkrát jsme slyšely poznámky - si tu jen tak sedíte, a pakujete se... A jak píšete, kde jsou ty hodiny práce, kdy se muž mohl věnovat dětem, sobě a svým koníčkům. Ať si někdo nakoupí stroje, materiál a může světu ukázat co sám dovede.
    To jsem se tu rozohnila, ale drzost lidí je neskutečná.
    Přeji hodně sil a pevné nervy.
    El.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jéje, moc dobře vím, o čem mluvíte:))

      Vymazat
  8. Pokud jsem někoho odmítla, tak s drzostí až arogancí jsem se naštěstí setkala jen výjimečně. Většinou jde opravdu o nevědomost, že to lidi jednoduše nenapadne a neptají se se zlým úmyslem. Na úplném začátku své cesty jsem to taky tak měla. Proto jsem to zde zveřejnila.

    OdpovědětVymazat
  9. Marie, mne zase "vytáčí" slůvko " jenom ". Mám autodílnu a na věty typu: jenom to nějak stříkněte, jenom to nějak opravte atd.... lidem
    nedochází, že svoji práci nemůžu dělat " jenom ", ale musím jí dělat pořádně, protože je to vizitka firmy. Když budeme pracovat "jenom" tak brzo skončíme. Martina
    P.S. A na větu Můžete mi poradit?? odpovídám, že nejsme poradenská firma a že poradenství je drahá záležitost

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, "jenom" je taky dobrá verze dotazu :))

      Vymazat
  10. To není sobecké, jenom jste konečně pochopila svou skutečnou hodnotu. Sobectví je snažit se o svůj prospěch na úkor jiného, sebeláska je umět znát svou cenu a nebát se ji dát najevo. Hodně důležitý krok v životě, taky se to teď učím. Držím palce, ať se v podnikání daří.
    Příští zákaznice Matilda

    OdpovědětVymazat
  11. Naprosto s vámi souhlasím. Zažila jsem to na vlastní kůži. Pokud někdo má vnitřní potřebu věnovat se uměleckému oboru, svou cestu si najde. Pak jsem i já ochotna poradit. Vybírám pečlivě. Jak se říká v Písmu - nehážu perly sviním.
    Přeji Vám, ať se vám daří!

    OdpovědětVymazat
  12. no jistě! chraňte si výsledky své tvrdé práce. je to naprosto pochopitelné. děláte něco jedinečného a hodnotného a nesmírně pracného. je třeba skutečně si vážit každého drobku času a pozornosti, práce, kterou do toho dáte. a jako první si musíte dát respekt sama sobě Vy, za všecko. ještě když tělo není zcela zdravé, o to dražší je každý ten drobek. (vím z vlastní zkušenosti.) a hodnotu toho každého drobku, hodiny, dne, noci, věnovaného Vaší práci, nezná nikdo, jen Vy, protože Vy žijete svůj život, sama se 4 dětmi, domem, neskutečná nakládačka tohleto! a je potřeba si každou tu špetku vybojovaného chránit, vážit si toho. lidi to nevědí, tak ať si myslí, co chtějí.
    paní Maruško, Vy jste nesmírně silná a talentovaná. všechno, co děláte, jsou skvosty. starat se o 4 děti a co jste dokázala udělat s domem, neuvěřitelné. když přijdu občas sem na blog, jen zírám, co zase jste dokázala. styl, kvalita, úroveň...přeji Vám vše dobré.

    OdpovědětVymazat